Krok k cíli, krůček ke snu

Dnes večer jsem si stoupla na váhu a viděla číslo, které ukázala...navíc večer... pomyslela jsem si, že jestli mi váha potvůrka takhle do očí nelže, tak jsem čínskej bůh srandy. Nemůžu tomu uvěřit, ale zjevilo se mi číslo 43kg. Když se podívám do zrcadla, změnu na sobě nevidím, ale to, že mi kalhoty z 5. třídy začínají být volné, to už je co říct... cca před 2-3 týdny mi byly na míru přesně, před půl rokem bych se do nich marně futrovala:-D Ale stejně, když se podívám do skříně, jaké vélikáánské kalhoty jsem před půl rokem nosila, padá mi z toho čelist:) Teď mi začínají padat kalhoty z páťáku, čeho se dočkám za pár měsíců... ?? Mamka, když vidí , jak to na mě visí, se naštvala, že mi žádné kalhoty už nekoupí. Přitom ještě s hubnutím nehodlám skončit. Ať dělám, co dělám, když se podívám na svoje nohy, vidím dva obrovské tlusté kůly, zadek mi připadá jako slon. Jestli to bude tím, že jsem malá, tak doufám, že se 37kg bych se sebou mohla být už spokojená. Nebo mi obraz v zrcadle pokřivuje Ana a já jsem skutečně hubená, jak většina tvrdí?

Křehká jako květina

...aneb taková je Sabina Pleštilová. Začínající modelka. Přejícně jí závidím její dokonalou postavu a je pro mě velkou inspirací. Však zamakáme a taky takové jednou budeme, berušky :-)

Lepší zítřky?

Miluju tak teplé dny! Zítra se vydávám s taťkou na 25km pochod, tak doufám, že vnitřní kotelna na spalování tuků dostane zabrat:-) A to pořádně. A nejspíš si na cestu vezmu takové ty houpací boty, jestli znáte, holčiny. Fakt s nimi mám jenom dobré zkušenosti, protože po nich víc cítím svaly:-D Vřele doporučuji těm, kdo je nemají!!!!

Tak jsem zpátky

Už mám po přijímačkách a jsem úspěšně přijatá, takže opět doufám, že si najdu čas na svůj blog a na vás, moje berušky... Abych shrnula, co se vlastně událo. Za poslední dny se mi stále více zdá, i když si to nerada přiznávám, že se stále více propadám do mii. Nedá se to ovládnout, přitom však moje záchvaty zatím nebyly tak velké, že bych se přecpala doslova k prasknutí. Jen mi hrozně vadí ,,normální" pocit sytosti. Pro mě totiž zas tak normální až dosud nebyl. Vím moc dobře, že si zahrávám s ohněm. Ale musím být na sebe tvrdá, i kdybych si měla jídelníček plánovat. Nesmím si prostě dát záminku k tomu, abych zvracela. Už mám dokonce i sny o tom, že zvracím. Je to noční můra. Musím s tím bojovat a pokusit se zhubnou těch pár zbývajících kilo bez zvracení.

Když si to teď tak uvědomím, někdy dávno, když jsem přemýšlela o anorexii nebo bulimii, jsem si říkala, že taková nechci nikdy být a až vůbec, že bych měla zvracet. Vždyť je to na hlavu. Tohle přesně jsem si říkala... Ale to jsem tehdy nevěděla, že nastane dnešek a vše se obrátí a bohužel tato pro mě tehdy nemyslitelná ,,blbost" se mi stane denním chlebem.

Dnešní papání

Na tu zmrzlinu mě nalákala ségra, ale co už... váha mluví za vše... Že by se metabolismus vzpamatoval?

Asi se zblázním :-)

Tak dnes jsem samu sebe velmi příjemně překvapila. Po dvou dnech jsem se zvážila...a co nevidím...43,7 kg. Nevěřícně na to zírám. Nejprve mě napadlo, že je váha rozbitá nebo, že jsem si špatně stoupla, ale brzy jsem zjistila, že nikoliv. Tohle jestli zase zpátky nenaberu, tak budu skákat metry vysoko!!! Fakt jsem si dnes vyrazila dech a to jsem si myslela, jak jsem za poslední dny žrala...=))

Průšvih!

Tak to je konec, zítra mám jít k doktorce na kontrolu a mamka mi řekla, že jí na mě práskne, že málo jím. Fakt teda nestojím o to, abych si vyslechla od doktorky odbornou přednášku na téma mentální anorexie, když sama mám už o tom nastudováno dost, ale už vůbec bych nepřežila, aby mě poslala k nějakému ,,psychoušovi". Nechci, aby mi zničila veškerou moji námahu, se kterou jsem hubla!!! Nechápu, proč se dělá oheň na střeše, když žádné vyžle ještě nejsem, proč každého hned rozruší, když mám o pár kilo míň. Stejně jsem zhubnout potřebovala, špeky mi sráží sebevědomí... Copak ze mě všichni chtějí mít špekatou kouli? Sorry, ale na svou původní váhu se vracet NEHODLÁM! Stalo se vám, holky, že vás taky honili po doktorech? Jak jste si s tím poradily?

Ana odvrací svou tvář

Když Anu zklamu, poruším svůj příslib hubenosti, a jím...ze začátku si řeknu, jedna sušenka mi neuškodí, ale u ní to nekončí, sním další a další, potom jablko, obložený chlebíček, tyčinku, čokoládu, až už jsem jako balón. Až potom v zoufalství, s vidinou přibývající váhy předstoupím před Anu a prosím ji, aby mi pomohla, na kolenou před ní vyznávám, jaká jsem nemožná, tlustá kráva a žádám o novou šanci. Ana se na mě podívá. Ale ne, už to není Ana, ach ale ne, můj Bože, je to Mia! Anin sladký, křehounký úsměv mizí a rázem získává rysy šeredné Mii. Chytá mě za mé slabé vlasy a vleče mě na záchod, kde mě sráží na kolena a nutí mě vrazit si kartáček do krku, abych bolestí splatila svůj dluh za novou šanci. Bolest, to je Anina cena za krásu. Ale tuto cestu jsem si přece vybrala...

Holky, papejte psyllium

Dneska jsem ho zkusila a krásně zasytí, takže nebudete mít takový hlad, pro někoho to sice může být trošku hnus vypít to, ale výsledky potom stojí za to. Mimo to se vám zlepší trávení, takže docela fajn věc :-)

Moje 1. foto

Tak sem dávám svoje fotky pro srovnávání, jinak bych je sem nedala, je to hnus, hlavně ty stehna...bléé
A omlouvámse za mizernou úpravu a osvětlení, je to pořízeno dost narychlo

47kg

DELETED.... Fuj hnus.......

Recepty ve stylu Hunzů

Tip na snídani:  Tvarohový krém s ovocem

Netučný tvaroh rozmícháme s medem a v misce ho bohatě posypeme směsí ovoce např. borůvkami, malinami, rybízem... Jako obměnu můžeme přidávat sekané ořechy nebo obilné vločky na sucho opražené na pánvi.

Tip na oběd:  Voňavé orientální jáhly

Spaříme 100g jáhel na cedníku vroucí vodou, pak osmahneme v hrnci pokrájenou cibulku, a když zezlátne, přidáme půl lžičky mletého zázvoru. Krátce prohřejeme, vsypeme jáhly, podlijeme a přidáme kostku bujonu. Vaříme do měkka a pak vmícháme pokrájené osmažené papriky. necháme částečně ztuhnout a vytvoříme na talíři kopečky. 

Tip na večeři:  Sýrový nákyp

Nejprve pokrájíme brokolici na menší kousky a povaříme ji asi 5 minut. Pak scedíme a připravíme si těsto z jíšky (55g másla a 55g mouky, lépe celozrnné). Jíšku zalijeme 400ml mléka a přivedeme k varu. Pak hořák vypneme a za občasného promíchávání necháme částečně vychladnout. Potom vmícháme 100g strouhaného čedaru, 2 žloutky, nastrouhaný muškátový ořech, mletý pepř a sůl. Nakonec přijde do těsta sníh ze 2 bílků. Těstem zalijeme brokolici ve vymazané zapékací misce - nebo několika menších miskách. Zapékáme asi 30 minut.

...Tak doufám, že něco z toho brzy ochutnám.

Věčné mládí

...aneb omlazující dieta inspirovaná legendárním národem Hunzů

Ženy tohoto národa prý vypadaly velice vitálně i v pokročilém věku, např. šedesátnice by se dala odhadnout na čtyřicátnici. Byly štíhlé s nádherně hladkou pletí. Netrápily je srdeční nemoci ani rakovina a své zdraví si uchovaly až do konce života. Národ se převážně živil tím, co sám vypěstoval. Teprve když byli Hunzové objeveni, což znamenalo i to, že poznali naše evropské pochoutky a tabák, rázem zmizela i jejich štíhlost a vitalita. Pokud tedy jejich zdraví zničil náš jídelníček, ten jejich původní musel být elixírem mládí.

Čím se Hunzové živili?

• Obiloviny - pšenice, jáhly, ječmen
• Ovoce - meruňky (ve velkém se jedly sušené), švestky, jablka, broskve, třešně, mišpule, hrušky, granátová jablka
• Zelenina - okurky, mrkev, špenát, pastinák, cibule, česnek, křen, hrášek, lilek, mangold
• Kozí mléko
• Ořechy
• Rostliné oleje

V příštím článku dám na ukázku pár receptů, z těchto ingrediencí se dají uvařit i docela mňamky:-*

Nové začátky

Tak jsem se rozhodla, že ode dneška najíždím na nový stravovací režim, samozřejmě že budu jíst, aby organismus nešel na ,,úsporňák", ale zdravě a né jako prasátko:-) To z nás Ana nevychovala:-P Večer sem hodím jídelníček, aby bylo zřejmé, jestli jsem to dodržela... Mimochodem docela mě překvapilo, že ráno váha ukazovala téměř stejně jako včera :-O, plus-mínus nějaké ty desetiny- asi 45,1 (máme starou váhu, tak se to nedá tak přesně určit) ...Tak nevím, jestli to bylo tím pohybem

Dnešní thinspo pro větší motivaci

Dnešní přežírací jídelníček...FUJ!

Tak snad jsem to tím pohybem trochu spravila...

Nemorální hnus!

Dnes jsem musela zvracet, hrozně jsem se přežrala. Nesnáším se za to, kdybych se nebývala přežrala, nemusela jsem takhle hnusně vyhodit jídlo :-( Mám děsné výčitky i kvůli mamce, protože ta si myslí, že už jsem přišla k rozumu a už budu jíst normálně... Bohužel to není zas taková sranda, jak se kde kdo může domnívat. Jestli si kdo myslí, že Ana by mě nechala, abych všechen ten hnus, který jde hned na tuky, strávila, tak to se těžce mýlí. Místo toho mě dovlekla až k záchodové míse a musela jsem to všechno vrátit zpět na své místo. Pak mě vyhnala běhat, abych si uvědomila, že až příště se budu chtít přežrat, kolik stojí ta cena spálených kalorií. Jistě si to pak velmi rychle rozmyslím!!! Ana je krutá, ale z bolesti z nás vydobyde krásu...

Hladovka? Moc to tak nevypadá...

Dnes jsem chtěla celý den držet půst, no, ale dopadlo to tak, že jsem se nejdříve pustila do čokolády, pak do pizzy a nakonec jsem ochutnala i maminčiny karamelové řezy. A to ještě ráno jsem měla loupáček s medem a mlékem. Jestli to tak bude dál, tak do léta nezhubnu!!! Letos to bude moře, a tak nechci vypadat jako bečka. I když je zase pravda, že hladovky ve svém hubnutí uplatňovat moc nechci, aby se mi nezpomalil zbytečně metabolismus, to bych nezhubla už vůbec. Můj cíl dnes: Než půjdu spát, chtěla bych pocítit hlad, chci usnout hladová. Někdy sem hodím možná i nějaké fotky...

Proč to vlastně děláme?

Slyšela jsem, že mentální anorexie je nejvyšším vyjádřením lidského sobectví. Sobectví, které zachází až tak daleko, že kvůli vlastní kráse ničíme své tělo, proto je to nejspíš nejvyšší stupeň egoismu, ale zároveň takový zvláštní. Když se totiž řekne ,,sobec" všichni si asi nejprve představíme člověka, který má rád jen sebe, pro sebe žije a myslí jen na sebe. Jenže dívky pro ana většinou samy sebe rády nemají, vnímají se velmi negativně nebo mají velké problémy přijmout samy sebe takové, jaké jsou. Aby to změnily a měly se rády, uchýlí se k anorexii. Středem jejich života se potom stává jejich vlastní já. Na rozdíl však od těch klasických ,,sobečků" jsou někde v hloubi srdce moc nešťastné a toto neštěstí vyzařují i do svého okolí a ubližují jim i ostatním lidem.
Vím to sama na sobě, že to tak je. I když si uvědomuji (ať je to, jak je to), že ana je sobec, nepřestanu s ní, protože pořád doufám, že mě udělá šťastnější. Ničí mě, ale díky ní se vnímám krásnější. Dnes je Velký pátek. Ježíš zemřel, obětoval své štěstí, abychom my lidé byli šťastní. My anorektičky umíráme, abychom dosáhli v poslední chvíli svého posledního šťastného úsměvu, že jsme získali svou dokonalost, ale ostatní lidé, ti, co nás milovali, zůstávají nešťastní.
Jak se tedy rozhodnout? Je to těžké. Chceme tedy zůstat nešťastné, aby jiní mohli být šťastní?