Hubnutí může být i zábavné

To rovněž dokazují stránky http://www.stobklub.cz/ 
Je to něco ve formě deníku, kde si zapisujete svoje pokroky, jídelníček, počítá se vám tam denní příjem. Jsou tam různé testy, sbírají se tam body, prostě mají to moc pěkně a zábavně udělané. Fakt jsem koukala. Kdybych měla co, hubla bych s radostí (i když je tam i režim udržování váhy). Už tak mám podváhu. Dnes váha ukázala 41 kg. Nevěřím jí ani číslo. Přitom jsem jedla hodně. Včera jsem se přejedla ovesné kaše (instantní, která pokryje perfektně snídani), ale já jsem prostě ujela a odpoledne jsem si dala další dvě porce. Nechápu, jak je možné, že jsem ještě shodila. Ale po dnešku přiberu. Tuším to. I když jsem po večeři běhala.

Snídaně: 200ml polotuč. mléka, Cookie crisp 50g, Bebe sušenka (brusinková), kousek jogurtového dortu 50g
Svačina: nic
Oběd: řízek kuřecí 100g, celozrnné těstoviny 100g, cherry rajčátka 80g, cottage s křenem 40g
Odpolední svačina: nic
Večeře: mléko odtučněné 250ml, Cookie crisp 20g, Emco müsli skořice a mandle 50g

1600 kcal ... děs běs přežírák!!! Měla jsem strašné chutě.

Pohyb: běh do schodů 1h 10min, posilování 10min + trávení potravin = -816 kcal

Zzzzzz...

Spánek... Nepostradatelný pomocník při hubnutí. To jsem si během pár posledních dnů ověřila v praxi. Tak třeba jeden den jsem opravdu málo jedla a měla hodně pohybu a už jsem se těšila, jak ráno váha ukáže menší číslo. Ten den jsem se ještě koukala na film a šla jsem spát až kolem jedné v noci (trochu jsem to přepískla). Jenže ouha, ráno jsem vstala, šup na váhu, ale ta se zastavila úplně na stejném čísle jako naposledy. Říkala jsem si, čím to jen může být, ale ještě ten den jsem čirou náhodou narazila na článek, kde se psalo, že čím více si dopřáváte spánku, tím lépe vám jde hubnutí. Vzala jsem si to tedy k srdci, šla jsem brzy na kutě a ráno? Co nevidím... Menší číslo než před tím! Takže asi kouzlo, tajemná magie hubnutí:-)

Konečně normální snídaně

Ahoj holky,
za poslední dobu jsem hrozně moc přeháněla snídaně, třeba i 8 kousků buchty, kterou jsem upekla (fakt nekecám) protože ráno mám největší chuť se přejíst. (Jakoby mě po noci přepadl vlčí hlad a to doslova:-D ) Přitom však váha nešla nějak výrazně nahoru, někdy dokonce i dolů...ale dnes byla snídaně akorát a už jsem ani neměla potřebu k ní něco přidávat, protože je to mňamka, zasytí a je to zdravé papáníčko. Ovesná kaše Emko, já dnes měla s meruňkami. Pro Ty kdo neochutnaly dělám reklamu. Opravdu zkuste!
Dnes váha sice stoupla - 42,9, ale po včerejšku, co jsem se nenažraně nadlábla oběda se ani nedivím a to jsem se ještě opovážila k tomu odpoledne přidat Cookie crisp s mlékem :-( Dnes budu střídmější!!!

Vidět...věřit

Dnešní váha... 42,2... Nechápu, jak jsem to dokázala. Ještě tak před týdnem jsem hrozně žrala a lítala jsem až po uši v mii, ale teď jsem si dala nový režim. Ráno jím nejvíce, odpoledne už nic a váha... jde dolů. Už jsem tak blízko cíli! Jídelníčky jsem sem za tu dobu skoro nedávala, za to se omlouvám, ale někdy si na to opravdu netroufám. Hodně hřeším. Třeba dnes ráno mě ta váha tak rozrušila, že jsem se ve snídani moc neomezila - 7 kousků maminčiny piškotové buchty, což se rovná trestu - odpoledne hladovka. Uvidím, jak dopadne váha zítra, snad to nebude tak hrozné. Dosud jsem moc nevnímala, že jsem zhubla, pouze na váze to bylo vidět, ale nyní si uvědomuji, že dřív, když jsem se skrčila, na břiše se mi vytvořily 3 špeky, kdežto teď jsou daleko menší a je jich tak 4-5. A špeky na zádech a bocích, které vždycky čouhaly z kalhotek jsou taky daleko menší. Neříkám, že tam nejsou, ale prostě to není poznat. To mám ze sebe radost.

Na druhou stranu se sebou nejsem absolutně spokojená po psychické stránce. Jsem na tom daleko hůř. Alespoň hledám útěchu v tom, že dnes jsem si našla čas, abych se z toho vypsala. Jsem děsně nervózní, už mě to tolik štve, že každá maličkost mě rozbrečí. Citlivá jsem byla vždycky, ale teď jsem snad ještě víc. Všichni na mě kladou vysoké nároky a já vlastně na sebe samotnou taky...jenže je nestačím naplňovat. Klamu sama sebe. Nemám na spoustu věcí už sílu, ale málokdo tohle vidí. Vlastně bych byla ráda, kdybych se někomu mohla svěřit, aby mi pomohl, ale hrozně se stydím a mám zábrany, pokud na 100% nemám jistotu, že ten člověk mi rozumí, naslouchá mi a mohu mu důvěřovat. Ani své nejlepší kamarádce, kterou mám vlastně jednu, jsme se takhle nikdy svěřit nedokázala. Ještě že existují blogy a deníky. Někde kde může člověk zůstat v anonymitě. Mrzí mě, že přidělávám starosti mamce a bojím se, že když přijde na to, že jsem zase zhubla, bude zle. Ale nedokážu to zastavit. Chci dorazit k té 40. Prostě chci dosáhnout cíle!

Jablkový taneček

Tak jsem si řekla, že bez ohledu na čas, kterého teď mám minimum, sem tohle musím napsat. Tak si představte, včera jsem se vrátila s 30km výletu na bruslích a dostala jsem děsnou chuť na něco sladkého, tak jsem si řekla, že čokoláda by nestála za to, protože by mě pak trápily výčitky, ale jablko si určitě dám. Jenže... jedno jablko jsem s chutí zbaštila, ale potom jako by se mi zatmělo a šla jsem na další, tentokrát alespoň 180gramové, s vidinou té úžasné chuti jsem je slupla jako malinu a s přiblblým úsměvem na rtech jsem valila pro další a pro další. Když už jsem cítila, jak mě ta všechna jablka tlačí v žaludku, bleskurychle jsem se probrala ze snu a došlo mi, co jsem vlastně provedla:-( To, že jablka mají v sobě také hodně cukru mi v té chvíli nikdo nemusel vysvětlovat. Hned jsem věděla, co mám dělat a o vteřinu později jsem již klečela nad záchodovou mísou. Do háje, do háje! A to jsem myslela, že kvůli takové pitomosti jakou jablko je, se mi to nikdy nestane... Jablko-bulimický záchvat. Možná mi v té chvíli úplně šiblo, ale já jsem se tomu ještě smála, co jsem to provedla. Jó, kdyby to byly zákusky nebo čokoláda, ale jablka!!! Zabijte mě holky! :-D

Pozastavení blogu

Ahoj moje kočky,
jelikož teď tento a kousek příštího měsíce obětuji celý psaní závěrečné práce do školy a na můj blog mi takřka nezbude moc času, tak za tu dobu dobu sem budu psát příspěvky jen výjimečně. Ale jen co to budu mít všechno z krku, to tu s psaním rozjedu zase ve velkém. Do té doby se hlavně držte, snad se mi občas podaří sledovat vaše blogy a podpořit vás nějak. Mám teď hodně práce. Držím všem palce!!!

Mé nové dvě kamarádky:-)

Brusle jsou úplně úžasné!!! Dnes ráno mě pořádně vytočila sestra, a tak jsem se sbalila a šla svou zlost na ni pořádně vyjezdit. Dnes, třetí den, co ty brusle mám to bylo 7,7 km. Včera to bylo lepší 13,5km. Mezitím jsem si už stačila zmrzačit zadek a mám ho tak nateklý, že vypadá o 50% větší:-( a sedřít obě kolena. To jsem ale šikula:-)) Váhu 43,5kg si díky těmto mým dvěma společnicím zatím držím, což je pro mě velký úspěch. U nich alespoň vím, že mě nezklamou (teda, pokud na mi nepodjedou:-D ) jako mnoho lidí. Stejně nemám skoro žádné kamarády, jsem introvert a neumím si ani představit, že by někdo třeba jezdil se mnou. Raději sama.

Slunce nebo stín?

Na zítřek se hrozně moc těším, protože dostanu in-line brusle, a tak už si jen představuji, jak se na nich proháním po parku. Vyprázdním si hlavu a nechám se unášet rychlostí, při níž mi vítr bude cuchat vlasy a vezme s sebou všechny mé starosti a trápení... Těším se na to jako malé dítě:-) Jenže je tu jeden kámen úrazu. Mamka mi dala podmínku, že mě uvidí jíst normálně. A to je něco, co se mi těžko, velmi těžko bude plnit:-( Vím, že to nedokážu. Uvědomuji si to od začátku. Jakmile jednou v životě člověk s Anou začne, už nikdy se mu nepodaří jíst bez naprostých zábran či bez hrozby, že do toho zase nespadne...bez výčitek, bez přemýšlení nad jídlem... Nikdy. Takové jsou následky. Ana už nikdy z hlavy nezmizí. Když však člověk bojuje, dá se Ana alespoň zavřít do vězení, dá se potlačit, ale navždy tam už je.