Hubnutí může být i zábavné

To rovněž dokazují stránky http://www.stobklub.cz/ 
Je to něco ve formě deníku, kde si zapisujete svoje pokroky, jídelníček, počítá se vám tam denní příjem. Jsou tam různé testy, sbírají se tam body, prostě mají to moc pěkně a zábavně udělané. Fakt jsem koukala. Kdybych měla co, hubla bych s radostí (i když je tam i režim udržování váhy). Už tak mám podváhu. Dnes váha ukázala 41 kg. Nevěřím jí ani číslo. Přitom jsem jedla hodně. Včera jsem se přejedla ovesné kaše (instantní, která pokryje perfektně snídani), ale já jsem prostě ujela a odpoledne jsem si dala další dvě porce. Nechápu, jak je možné, že jsem ještě shodila. Ale po dnešku přiberu. Tuším to. I když jsem po večeři běhala.

Snídaně: 200ml polotuč. mléka, Cookie crisp 50g, Bebe sušenka (brusinková), kousek jogurtového dortu 50g
Svačina: nic
Oběd: řízek kuřecí 100g, celozrnné těstoviny 100g, cherry rajčátka 80g, cottage s křenem 40g
Odpolední svačina: nic
Večeře: mléko odtučněné 250ml, Cookie crisp 20g, Emco müsli skořice a mandle 50g

1600 kcal ... děs běs přežírák!!! Měla jsem strašné chutě.

Pohyb: běh do schodů 1h 10min, posilování 10min + trávení potravin = -816 kcal

Zzzzzz...

Spánek... Nepostradatelný pomocník při hubnutí. To jsem si během pár posledních dnů ověřila v praxi. Tak třeba jeden den jsem opravdu málo jedla a měla hodně pohybu a už jsem se těšila, jak ráno váha ukáže menší číslo. Ten den jsem se ještě koukala na film a šla jsem spát až kolem jedné v noci (trochu jsem to přepískla). Jenže ouha, ráno jsem vstala, šup na váhu, ale ta se zastavila úplně na stejném čísle jako naposledy. Říkala jsem si, čím to jen může být, ale ještě ten den jsem čirou náhodou narazila na článek, kde se psalo, že čím více si dopřáváte spánku, tím lépe vám jde hubnutí. Vzala jsem si to tedy k srdci, šla jsem brzy na kutě a ráno? Co nevidím... Menší číslo než před tím! Takže asi kouzlo, tajemná magie hubnutí:-)

Konečně normální snídaně

Ahoj holky,
za poslední dobu jsem hrozně moc přeháněla snídaně, třeba i 8 kousků buchty, kterou jsem upekla (fakt nekecám) protože ráno mám největší chuť se přejíst. (Jakoby mě po noci přepadl vlčí hlad a to doslova:-D ) Přitom však váha nešla nějak výrazně nahoru, někdy dokonce i dolů...ale dnes byla snídaně akorát a už jsem ani neměla potřebu k ní něco přidávat, protože je to mňamka, zasytí a je to zdravé papáníčko. Ovesná kaše Emko, já dnes měla s meruňkami. Pro Ty kdo neochutnaly dělám reklamu. Opravdu zkuste!
Dnes váha sice stoupla - 42,9, ale po včerejšku, co jsem se nenažraně nadlábla oběda se ani nedivím a to jsem se ještě opovážila k tomu odpoledne přidat Cookie crisp s mlékem :-( Dnes budu střídmější!!!

Vidět...věřit

Dnešní váha... 42,2... Nechápu, jak jsem to dokázala. Ještě tak před týdnem jsem hrozně žrala a lítala jsem až po uši v mii, ale teď jsem si dala nový režim. Ráno jím nejvíce, odpoledne už nic a váha... jde dolů. Už jsem tak blízko cíli! Jídelníčky jsem sem za tu dobu skoro nedávala, za to se omlouvám, ale někdy si na to opravdu netroufám. Hodně hřeším. Třeba dnes ráno mě ta váha tak rozrušila, že jsem se ve snídani moc neomezila - 7 kousků maminčiny piškotové buchty, což se rovná trestu - odpoledne hladovka. Uvidím, jak dopadne váha zítra, snad to nebude tak hrozné. Dosud jsem moc nevnímala, že jsem zhubla, pouze na váze to bylo vidět, ale nyní si uvědomuji, že dřív, když jsem se skrčila, na břiše se mi vytvořily 3 špeky, kdežto teď jsou daleko menší a je jich tak 4-5. A špeky na zádech a bocích, které vždycky čouhaly z kalhotek jsou taky daleko menší. Neříkám, že tam nejsou, ale prostě to není poznat. To mám ze sebe radost.

Na druhou stranu se sebou nejsem absolutně spokojená po psychické stránce. Jsem na tom daleko hůř. Alespoň hledám útěchu v tom, že dnes jsem si našla čas, abych se z toho vypsala. Jsem děsně nervózní, už mě to tolik štve, že každá maličkost mě rozbrečí. Citlivá jsem byla vždycky, ale teď jsem snad ještě víc. Všichni na mě kladou vysoké nároky a já vlastně na sebe samotnou taky...jenže je nestačím naplňovat. Klamu sama sebe. Nemám na spoustu věcí už sílu, ale málokdo tohle vidí. Vlastně bych byla ráda, kdybych se někomu mohla svěřit, aby mi pomohl, ale hrozně se stydím a mám zábrany, pokud na 100% nemám jistotu, že ten člověk mi rozumí, naslouchá mi a mohu mu důvěřovat. Ani své nejlepší kamarádce, kterou mám vlastně jednu, jsme se takhle nikdy svěřit nedokázala. Ještě že existují blogy a deníky. Někde kde může člověk zůstat v anonymitě. Mrzí mě, že přidělávám starosti mamce a bojím se, že když přijde na to, že jsem zase zhubla, bude zle. Ale nedokážu to zastavit. Chci dorazit k té 40. Prostě chci dosáhnout cíle!

Jablkový taneček

Tak jsem si řekla, že bez ohledu na čas, kterého teď mám minimum, sem tohle musím napsat. Tak si představte, včera jsem se vrátila s 30km výletu na bruslích a dostala jsem děsnou chuť na něco sladkého, tak jsem si řekla, že čokoláda by nestála za to, protože by mě pak trápily výčitky, ale jablko si určitě dám. Jenže... jedno jablko jsem s chutí zbaštila, ale potom jako by se mi zatmělo a šla jsem na další, tentokrát alespoň 180gramové, s vidinou té úžasné chuti jsem je slupla jako malinu a s přiblblým úsměvem na rtech jsem valila pro další a pro další. Když už jsem cítila, jak mě ta všechna jablka tlačí v žaludku, bleskurychle jsem se probrala ze snu a došlo mi, co jsem vlastně provedla:-( To, že jablka mají v sobě také hodně cukru mi v té chvíli nikdo nemusel vysvětlovat. Hned jsem věděla, co mám dělat a o vteřinu později jsem již klečela nad záchodovou mísou. Do háje, do háje! A to jsem myslela, že kvůli takové pitomosti jakou jablko je, se mi to nikdy nestane... Jablko-bulimický záchvat. Možná mi v té chvíli úplně šiblo, ale já jsem se tomu ještě smála, co jsem to provedla. Jó, kdyby to byly zákusky nebo čokoláda, ale jablka!!! Zabijte mě holky! :-D

Pozastavení blogu

Ahoj moje kočky,
jelikož teď tento a kousek příštího měsíce obětuji celý psaní závěrečné práce do školy a na můj blog mi takřka nezbude moc času, tak za tu dobu dobu sem budu psát příspěvky jen výjimečně. Ale jen co to budu mít všechno z krku, to tu s psaním rozjedu zase ve velkém. Do té doby se hlavně držte, snad se mi občas podaří sledovat vaše blogy a podpořit vás nějak. Mám teď hodně práce. Držím všem palce!!!

Mé nové dvě kamarádky:-)

Brusle jsou úplně úžasné!!! Dnes ráno mě pořádně vytočila sestra, a tak jsem se sbalila a šla svou zlost na ni pořádně vyjezdit. Dnes, třetí den, co ty brusle mám to bylo 7,7 km. Včera to bylo lepší 13,5km. Mezitím jsem si už stačila zmrzačit zadek a mám ho tak nateklý, že vypadá o 50% větší:-( a sedřít obě kolena. To jsem ale šikula:-)) Váhu 43,5kg si díky těmto mým dvěma společnicím zatím držím, což je pro mě velký úspěch. U nich alespoň vím, že mě nezklamou (teda, pokud na mi nepodjedou:-D ) jako mnoho lidí. Stejně nemám skoro žádné kamarády, jsem introvert a neumím si ani představit, že by někdo třeba jezdil se mnou. Raději sama.

Slunce nebo stín?

Na zítřek se hrozně moc těším, protože dostanu in-line brusle, a tak už si jen představuji, jak se na nich proháním po parku. Vyprázdním si hlavu a nechám se unášet rychlostí, při níž mi vítr bude cuchat vlasy a vezme s sebou všechny mé starosti a trápení... Těším se na to jako malé dítě:-) Jenže je tu jeden kámen úrazu. Mamka mi dala podmínku, že mě uvidí jíst normálně. A to je něco, co se mi těžko, velmi těžko bude plnit:-( Vím, že to nedokážu. Uvědomuji si to od začátku. Jakmile jednou v životě člověk s Anou začne, už nikdy se mu nepodaří jíst bez naprostých zábran či bez hrozby, že do toho zase nespadne...bez výčitek, bez přemýšlení nad jídlem... Nikdy. Takové jsou následky. Ana už nikdy z hlavy nezmizí. Když však člověk bojuje, dá se Ana alespoň zavřít do vězení, dá se potlačit, ale navždy tam už je.

Krok k cíli, krůček ke snu

Dnes večer jsem si stoupla na váhu a viděla číslo, které ukázala...navíc večer... pomyslela jsem si, že jestli mi váha potvůrka takhle do očí nelže, tak jsem čínskej bůh srandy. Nemůžu tomu uvěřit, ale zjevilo se mi číslo 43kg. Když se podívám do zrcadla, změnu na sobě nevidím, ale to, že mi kalhoty z 5. třídy začínají být volné, to už je co říct... cca před 2-3 týdny mi byly na míru přesně, před půl rokem bych se do nich marně futrovala:-D Ale stejně, když se podívám do skříně, jaké vélikáánské kalhoty jsem před půl rokem nosila, padá mi z toho čelist:) Teď mi začínají padat kalhoty z páťáku, čeho se dočkám za pár měsíců... ?? Mamka, když vidí , jak to na mě visí, se naštvala, že mi žádné kalhoty už nekoupí. Přitom ještě s hubnutím nehodlám skončit. Ať dělám, co dělám, když se podívám na svoje nohy, vidím dva obrovské tlusté kůly, zadek mi připadá jako slon. Jestli to bude tím, že jsem malá, tak doufám, že se 37kg bych se sebou mohla být už spokojená. Nebo mi obraz v zrcadle pokřivuje Ana a já jsem skutečně hubená, jak většina tvrdí?

Křehká jako květina

...aneb taková je Sabina Pleštilová. Začínající modelka. Přejícně jí závidím její dokonalou postavu a je pro mě velkou inspirací. Však zamakáme a taky takové jednou budeme, berušky :-)

Lepší zítřky?

Miluju tak teplé dny! Zítra se vydávám s taťkou na 25km pochod, tak doufám, že vnitřní kotelna na spalování tuků dostane zabrat:-) A to pořádně. A nejspíš si na cestu vezmu takové ty houpací boty, jestli znáte, holčiny. Fakt s nimi mám jenom dobré zkušenosti, protože po nich víc cítím svaly:-D Vřele doporučuji těm, kdo je nemají!!!!

Tak jsem zpátky

Už mám po přijímačkách a jsem úspěšně přijatá, takže opět doufám, že si najdu čas na svůj blog a na vás, moje berušky... Abych shrnula, co se vlastně událo. Za poslední dny se mi stále více zdá, i když si to nerada přiznávám, že se stále více propadám do mii. Nedá se to ovládnout, přitom však moje záchvaty zatím nebyly tak velké, že bych se přecpala doslova k prasknutí. Jen mi hrozně vadí ,,normální" pocit sytosti. Pro mě totiž zas tak normální až dosud nebyl. Vím moc dobře, že si zahrávám s ohněm. Ale musím být na sebe tvrdá, i kdybych si měla jídelníček plánovat. Nesmím si prostě dát záminku k tomu, abych zvracela. Už mám dokonce i sny o tom, že zvracím. Je to noční můra. Musím s tím bojovat a pokusit se zhubnou těch pár zbývajících kilo bez zvracení.

Když si to teď tak uvědomím, někdy dávno, když jsem přemýšlela o anorexii nebo bulimii, jsem si říkala, že taková nechci nikdy být a až vůbec, že bych měla zvracet. Vždyť je to na hlavu. Tohle přesně jsem si říkala... Ale to jsem tehdy nevěděla, že nastane dnešek a vše se obrátí a bohužel tato pro mě tehdy nemyslitelná ,,blbost" se mi stane denním chlebem.

Dnešní papání

Na tu zmrzlinu mě nalákala ségra, ale co už... váha mluví za vše... Že by se metabolismus vzpamatoval?

Asi se zblázním :-)

Tak dnes jsem samu sebe velmi příjemně překvapila. Po dvou dnech jsem se zvážila...a co nevidím...43,7 kg. Nevěřícně na to zírám. Nejprve mě napadlo, že je váha rozbitá nebo, že jsem si špatně stoupla, ale brzy jsem zjistila, že nikoliv. Tohle jestli zase zpátky nenaberu, tak budu skákat metry vysoko!!! Fakt jsem si dnes vyrazila dech a to jsem si myslela, jak jsem za poslední dny žrala...=))

Průšvih!

Tak to je konec, zítra mám jít k doktorce na kontrolu a mamka mi řekla, že jí na mě práskne, že málo jím. Fakt teda nestojím o to, abych si vyslechla od doktorky odbornou přednášku na téma mentální anorexie, když sama mám už o tom nastudováno dost, ale už vůbec bych nepřežila, aby mě poslala k nějakému ,,psychoušovi". Nechci, aby mi zničila veškerou moji námahu, se kterou jsem hubla!!! Nechápu, proč se dělá oheň na střeše, když žádné vyžle ještě nejsem, proč každého hned rozruší, když mám o pár kilo míň. Stejně jsem zhubnout potřebovala, špeky mi sráží sebevědomí... Copak ze mě všichni chtějí mít špekatou kouli? Sorry, ale na svou původní váhu se vracet NEHODLÁM! Stalo se vám, holky, že vás taky honili po doktorech? Jak jste si s tím poradily?

Ana odvrací svou tvář

Když Anu zklamu, poruším svůj příslib hubenosti, a jím...ze začátku si řeknu, jedna sušenka mi neuškodí, ale u ní to nekončí, sním další a další, potom jablko, obložený chlebíček, tyčinku, čokoládu, až už jsem jako balón. Až potom v zoufalství, s vidinou přibývající váhy předstoupím před Anu a prosím ji, aby mi pomohla, na kolenou před ní vyznávám, jaká jsem nemožná, tlustá kráva a žádám o novou šanci. Ana se na mě podívá. Ale ne, už to není Ana, ach ale ne, můj Bože, je to Mia! Anin sladký, křehounký úsměv mizí a rázem získává rysy šeredné Mii. Chytá mě za mé slabé vlasy a vleče mě na záchod, kde mě sráží na kolena a nutí mě vrazit si kartáček do krku, abych bolestí splatila svůj dluh za novou šanci. Bolest, to je Anina cena za krásu. Ale tuto cestu jsem si přece vybrala...

Holky, papejte psyllium

Dneska jsem ho zkusila a krásně zasytí, takže nebudete mít takový hlad, pro někoho to sice může být trošku hnus vypít to, ale výsledky potom stojí za to. Mimo to se vám zlepší trávení, takže docela fajn věc :-)

Moje 1. foto

Tak sem dávám svoje fotky pro srovnávání, jinak bych je sem nedala, je to hnus, hlavně ty stehna...bléé
A omlouvámse za mizernou úpravu a osvětlení, je to pořízeno dost narychlo

47kg

DELETED.... Fuj hnus.......

Recepty ve stylu Hunzů

Tip na snídani:  Tvarohový krém s ovocem

Netučný tvaroh rozmícháme s medem a v misce ho bohatě posypeme směsí ovoce např. borůvkami, malinami, rybízem... Jako obměnu můžeme přidávat sekané ořechy nebo obilné vločky na sucho opražené na pánvi.

Tip na oběd:  Voňavé orientální jáhly

Spaříme 100g jáhel na cedníku vroucí vodou, pak osmahneme v hrnci pokrájenou cibulku, a když zezlátne, přidáme půl lžičky mletého zázvoru. Krátce prohřejeme, vsypeme jáhly, podlijeme a přidáme kostku bujonu. Vaříme do měkka a pak vmícháme pokrájené osmažené papriky. necháme částečně ztuhnout a vytvoříme na talíři kopečky. 

Tip na večeři:  Sýrový nákyp

Nejprve pokrájíme brokolici na menší kousky a povaříme ji asi 5 minut. Pak scedíme a připravíme si těsto z jíšky (55g másla a 55g mouky, lépe celozrnné). Jíšku zalijeme 400ml mléka a přivedeme k varu. Pak hořák vypneme a za občasného promíchávání necháme částečně vychladnout. Potom vmícháme 100g strouhaného čedaru, 2 žloutky, nastrouhaný muškátový ořech, mletý pepř a sůl. Nakonec přijde do těsta sníh ze 2 bílků. Těstem zalijeme brokolici ve vymazané zapékací misce - nebo několika menších miskách. Zapékáme asi 30 minut.

...Tak doufám, že něco z toho brzy ochutnám.

Věčné mládí

...aneb omlazující dieta inspirovaná legendárním národem Hunzů

Ženy tohoto národa prý vypadaly velice vitálně i v pokročilém věku, např. šedesátnice by se dala odhadnout na čtyřicátnici. Byly štíhlé s nádherně hladkou pletí. Netrápily je srdeční nemoci ani rakovina a své zdraví si uchovaly až do konce života. Národ se převážně živil tím, co sám vypěstoval. Teprve když byli Hunzové objeveni, což znamenalo i to, že poznali naše evropské pochoutky a tabák, rázem zmizela i jejich štíhlost a vitalita. Pokud tedy jejich zdraví zničil náš jídelníček, ten jejich původní musel být elixírem mládí.

Čím se Hunzové živili?

• Obiloviny - pšenice, jáhly, ječmen
• Ovoce - meruňky (ve velkém se jedly sušené), švestky, jablka, broskve, třešně, mišpule, hrušky, granátová jablka
• Zelenina - okurky, mrkev, špenát, pastinák, cibule, česnek, křen, hrášek, lilek, mangold
• Kozí mléko
• Ořechy
• Rostliné oleje

V příštím článku dám na ukázku pár receptů, z těchto ingrediencí se dají uvařit i docela mňamky:-*

Nové začátky

Tak jsem se rozhodla, že ode dneška najíždím na nový stravovací režim, samozřejmě že budu jíst, aby organismus nešel na ,,úsporňák", ale zdravě a né jako prasátko:-) To z nás Ana nevychovala:-P Večer sem hodím jídelníček, aby bylo zřejmé, jestli jsem to dodržela... Mimochodem docela mě překvapilo, že ráno váha ukazovala téměř stejně jako včera :-O, plus-mínus nějaké ty desetiny- asi 45,1 (máme starou váhu, tak se to nedá tak přesně určit) ...Tak nevím, jestli to bylo tím pohybem

Dnešní thinspo pro větší motivaci

Dnešní přežírací jídelníček...FUJ!

Tak snad jsem to tím pohybem trochu spravila...

Nemorální hnus!

Dnes jsem musela zvracet, hrozně jsem se přežrala. Nesnáším se za to, kdybych se nebývala přežrala, nemusela jsem takhle hnusně vyhodit jídlo :-( Mám děsné výčitky i kvůli mamce, protože ta si myslí, že už jsem přišla k rozumu a už budu jíst normálně... Bohužel to není zas taková sranda, jak se kde kdo může domnívat. Jestli si kdo myslí, že Ana by mě nechala, abych všechen ten hnus, který jde hned na tuky, strávila, tak to se těžce mýlí. Místo toho mě dovlekla až k záchodové míse a musela jsem to všechno vrátit zpět na své místo. Pak mě vyhnala běhat, abych si uvědomila, že až příště se budu chtít přežrat, kolik stojí ta cena spálených kalorií. Jistě si to pak velmi rychle rozmyslím!!! Ana je krutá, ale z bolesti z nás vydobyde krásu...

Hladovka? Moc to tak nevypadá...

Dnes jsem chtěla celý den držet půst, no, ale dopadlo to tak, že jsem se nejdříve pustila do čokolády, pak do pizzy a nakonec jsem ochutnala i maminčiny karamelové řezy. A to ještě ráno jsem měla loupáček s medem a mlékem. Jestli to tak bude dál, tak do léta nezhubnu!!! Letos to bude moře, a tak nechci vypadat jako bečka. I když je zase pravda, že hladovky ve svém hubnutí uplatňovat moc nechci, aby se mi nezpomalil zbytečně metabolismus, to bych nezhubla už vůbec. Můj cíl dnes: Než půjdu spát, chtěla bych pocítit hlad, chci usnout hladová. Někdy sem hodím možná i nějaké fotky...

Proč to vlastně děláme?

Slyšela jsem, že mentální anorexie je nejvyšším vyjádřením lidského sobectví. Sobectví, které zachází až tak daleko, že kvůli vlastní kráse ničíme své tělo, proto je to nejspíš nejvyšší stupeň egoismu, ale zároveň takový zvláštní. Když se totiž řekne ,,sobec" všichni si asi nejprve představíme člověka, který má rád jen sebe, pro sebe žije a myslí jen na sebe. Jenže dívky pro ana většinou samy sebe rády nemají, vnímají se velmi negativně nebo mají velké problémy přijmout samy sebe takové, jaké jsou. Aby to změnily a měly se rády, uchýlí se k anorexii. Středem jejich života se potom stává jejich vlastní já. Na rozdíl však od těch klasických ,,sobečků" jsou někde v hloubi srdce moc nešťastné a toto neštěstí vyzařují i do svého okolí a ubližují jim i ostatním lidem.
Vím to sama na sobě, že to tak je. I když si uvědomuji (ať je to, jak je to), že ana je sobec, nepřestanu s ní, protože pořád doufám, že mě udělá šťastnější. Ničí mě, ale díky ní se vnímám krásnější. Dnes je Velký pátek. Ježíš zemřel, obětoval své štěstí, abychom my lidé byli šťastní. My anorektičky umíráme, abychom dosáhli v poslední chvíli svého posledního šťastného úsměvu, že jsme získali svou dokonalost, ale ostatní lidé, ti, co nás milovali, zůstávají nešťastní.
Jak se tedy rozhodnout? Je to těžké. Chceme tedy zůstat nešťastné, aby jiní mohli být šťastní?