Tak jsem zpátky

Už mám po přijímačkách a jsem úspěšně přijatá, takže opět doufám, že si najdu čas na svůj blog a na vás, moje berušky... Abych shrnula, co se vlastně událo. Za poslední dny se mi stále více zdá, i když si to nerada přiznávám, že se stále více propadám do mii. Nedá se to ovládnout, přitom však moje záchvaty zatím nebyly tak velké, že bych se přecpala doslova k prasknutí. Jen mi hrozně vadí ,,normální" pocit sytosti. Pro mě totiž zas tak normální až dosud nebyl. Vím moc dobře, že si zahrávám s ohněm. Ale musím být na sebe tvrdá, i kdybych si měla jídelníček plánovat. Nesmím si prostě dát záminku k tomu, abych zvracela. Už mám dokonce i sny o tom, že zvracím. Je to noční můra. Musím s tím bojovat a pokusit se zhubnou těch pár zbývajících kilo bez zvracení.

Když si to teď tak uvědomím, někdy dávno, když jsem přemýšlela o anorexii nebo bulimii, jsem si říkala, že taková nechci nikdy být a až vůbec, že bych měla zvracet. Vždyť je to na hlavu. Tohle přesně jsem si říkala... Ale to jsem tehdy nevěděla, že nastane dnešek a vše se obrátí a bohužel tato pro mě tehdy nemyslitelná ,,blbost" se mi stane denním chlebem.